Body zlomu
Každý člověk má v životě několik bodů zlomu, které jakoby změní směr jeho cesty.
Moje body zlomu byly naprosto zřetelné.
Narození - prima ...narodila jsem se do úplné rodiny, cítila jsem se milovaná, měla jsem krásné dětství, které snad mám-li být upřímná s odstupem času poznamenala žárlivost mé mámy na mne, s čímž jsem se v pubertě těžce vypořádávala.
Nepřijetí na gymnázium pro velký počet uchazečů - tenkrát v osmé třídě jsem to vůbec nechápala, ve třídě jsem byla mezi nejlepšími a zkoušky jsem zvládla stoprocentně. Spolužačka, která měla na vysvědčení o trojky a zkoušky udělala "s odřenýma ušima" a měla maminku tenkrát na národním výboře byla přijata. Brečela jsem a cítila jsem to jako nespravedlnost. První setkání s realitou kominismu. Ale osud věděl proč se to muselo stát - čekalo na mne období jiné - někdy si říkám: jaká bych byla, kdyby mne tenkrát na gymnázium vzali a já nešla do devítky a ani na filmovku ?!?
Smrt mého táty - v červené knihovně by tuto kapitolu nazvali - předčasné vytržení z dětství a nástup reality. Částečně jsem popsala tento den v rubrice Esoterika, ale všeobecně řečeno, od tohoto datumu skončilo mé krásné dětství plné smíchu. Najednou jsem se cítila jiná než ostatní.
Devátá třída ZŠ a seznámení s novými lidmi - devítku jsem absolvovala s kamarádkou Dášou na jiné škole, protože naše škola devítku neotevírala. Přišly jsme tam jako nové - a ještě k tomu z "té chytré školy". Protože jsme předtím chodili na jazykovku, kde tak nějak každý byl chytrý, najednou ve třídě s většinou žáků, kteří měli maximálně na učební obor byl pro nás zážitek. Z tohoto roku nelze zapomenout několik učitelek nervově zhroucených, spolužačky které se již malovaly a pro mne hlavně rodiče mého spolužáka Ivana, se kterým jsem "chodila" - doslova - chodili jsme ve čtyřech na rande a někdy mne chytil i za ruku. Poznala jsem ale i jeho rodiče, kteří mne měli provázet dalším životem a kteří jsou i kmotry mého syna. Viz. další kapitola.
Kmotři mého syna - pan Ruda mi byl druhým tátou, za každých okolností to se mnou myslel dobře. Cítila jsem, že je na mne hrdý a i že jsem ho zklamala. Totéž jsem cítila u svého táty. Stále ho vidím, jak sedí proti mně, pokuřuje, popíjí a smějeme se. Měl skvělý humor. Bohužel píši už v minulém čase - zemřel. Dodnes se s tím nemohu smířit. Chybí mi. Moc. Odešel za tátou a pokud existuje posmrtný život - vypráví mu tam dodnes jak to se mnou je. Poslední naše setkání proběhlo u nich doma - jako vždy nás šel doprovodit k autu - cestou mi řekl, že je nemocný, že má nějaké vysoké hodnoty. Snažila jsem se to bagatelizovat tím, že to je jistě nějaká maličkost. Nepřipustila jsem si ani na chvilku, že by mohl být vážně nemocný, že by mohl zemřít. Potom jsem se od jeho syna dozvídala zprávy o jeho nemoci, jak je již po několikáté v nemocnici i nakonec, že zemřel. Nebyla jsem za ním ani v nemocnici , ani doma - jsem srab , jinak to nelze nazvat. Jen při té myšlence jsem brečela - nedokázala bych se přetvařovat. Naposledy jsem ho viděla jako silného muže v plném zdraví, sympaťáka vždy dobře naladěného. Tak mi zůstane navždy ve vzpomínkách. Snad mi odpustil, že jsem ho nenavštívila, snad cítil, že jsem na něj myslela a snad pochopil, proč jsem neměla sílu - měla jsem ho neskutečně ráda .......Když se mi chce brečet, vzpomenu si na historku s okurkami a pak i logaritmickými tabulkami:
Pokaždé když jsem odcházela z návštěvy - snažili se mi něco dát - ať již salám, ovoce nebo zavařované okurky. Jednou takto již u dveří přinesl pan Ruda sklenice zavařovaných okurek a říká: dej si to tam do tašky na což jsem odpověděla: ale nééééé, to se mi tam nevejde ! Na což pohotově Ruda zareagoval: " nech si ty panenské výkřiky - to se Ti tam vejde! "
Ve druhém ročníku střední školy, jsem nějak zanedbala matematiku až jsem zjistila, že vůbec nechápu o čem se v hodině baví. Pan Ruda pravil, že se to musím doučit, ale protože mi to sám nedokázal srozumitelně vysvětlit, pozval nějakou svoji známou profesorku matematiky, aby mi doučila logaritmy. Dorazila jsem s logaritmickými tabulkami plna humoru, v obýváku již seděla dáma - od prvnho pohledu přísná profesorka. Začali jsme prý nejjednodušším příkladem - nechytala jsem se - tak základy logaritmů - vyhledávání v tabulkách - opět nechytačka - v tu chvíli jediný kdo se chytal - byl pan Ruda, který se chytl za hlavu. Poté co bylo jasné, že otevřené tabulky držím v ruce poprvé pravil: " Bože můj ....a já se s ní všude chlubím jak je inteligentní ! "
Přijetí na Střední průmyslovou školu filmovou v Čimelicích -
Odchod do Švýcarska
Narození syna
Návrat do Prahy
