Je mi mizerně, všem se omlouvám - kašpárek už nemá sílu :-)
Situace je vážná, doufám však, že ne kritická. Plácám se v tom sama, jsem přecitlivělá a asi ani nejsem schopna reálně uvažovat. Doufám, že to brzo přejde nebo jak moje máma vždy říkala: skončím v Kateřinkách ( v těch u MB, kde je blázinec - ne v těch u Prahy)
V každé holce je touha po princi na bílém koni - ale já už nejsem malá holka - kde se bere ten trapný sentiment v rádoby cynikovi jako jsem já ?!? Jak je možné, že každá taková ztráta tak bolí ?!? Připadám si jako blbka největší, že se nedokáži oklepat jako dříve a jít dál, že tady poslouchám takovou hudbu a hrabu se v tom jako v .... - naprosto sebezničující !
No jestli nám holky nebylo někdy lépe, když jsme byly malé.... viď Květuš, kamarádko moje z dětství, tolik si zasloužíš být šťastná, tolik jsme Ti to všichni přáli a bolí nás, že i Tys zase chytla tu svoji světlušku - krásné tajemné světýlko a v dlani jsi objevila ošklivého brouka.
Zlaté časy, když mi bylo 13, poslouchala jsem si Smokie, myslela jsem si, že jsem zamilovaná do Chrise Normana a největší "bolest" pro mne byla, když jsem měla zakázáno s Květou a Jitkou chodit na koleje. :-)
Nic není dost velkej cíl, aby ses nepokusil ...