Jak jsem přestávala kouřit

 upozornění: toto není ani návod jak přestat kouřit, ani propaganda nekuřáctví a už vůbec to není hon na kuřáky (kuřáky mám ráda).

Od svých 17-ti let jsem kouřila. Jako každý kuřák - začala jsem z hlouposti a léty jsem si cigaretu natolik oblíbila, že jsem jen těžko hledala v albu fotku, kde bych ležérně nedržela cigaretu - snad jen na fotkách v občance a pasu jsem byla bez cigarety.

Nepřestala jsem z finančních důvodů, ani ze zdravotních, ani společenských - navíc jsem byla přesvědčená, že mi cigareta sluší.

Dobrovolně jsem se chtěla rozloučit s "kamarádkou", která mne provázela víc jak půlku mého života v dobách dobrých i zlých. Paní doktorka z Centra závislosti na tabáku Mudr. Králíková mi oponovala: " ale Vám ta Vaše kamarádka škodila !"  Hmm, třeba jo, ale já to tak necítila.

Kouřila jsem poslední měsíce opravdu asi hodně - když něco dělám - dělám to pořádně - takže jsem dokázala, když se sedělo za 24 hodin vykouřit i 60 cigaret, ovšem průměrně jsem kouřila 30-40 cigaret denně.

V listopadu 2007 jsem se rozhodla, že zkusím s tím přestat - no lépe řečeno, chtěla jsem to omezit, ale dozvěděla jsem se, že takto to nefunguje - buď přestanu úplně nebo nic.

Přihlásila jsem se do Centra závislosti na tabáku na Karlově náměstí. Proč ? Nevím. Asi, že  jsem v tom nechtěla lítat sama.

První setkání s tímto centrem bylo jak ve špatné komedii - vstupní vyšetření - všichni na Vás mluví jako na nemocného - postiženého člověka - dodávají Vám odvahy přestat - "plácají" Vás po ramenou, že jste se rozhodl přestat. Když jsem vyšla ven - první myšlenka byla - zapálit si. Při třetí návštěvě, kdy jsem ještě stále pokuřovala a nebyla jsem si schopna sama určit ten den D, kdy přestanu - paní doktorka rozhodla: Kolik jste dnes vykouřila cigaret? Odpověděla jsem: dnes ještě žádnou.  TAKŽE DNEŠEK URČÍME JAKO VÁŠ DEN D !  A bylo rozhodnuto - asi správně - sama bych si den nikdy neurčila a docházela bych tam roky.

Takže 10.  prosince 2007.

UFF, před Vánocemi - to přece nejde !!! Bylo to přííííšerné, denně jsem na cigaretu myslela, stýskalo se mi - moc, chyběla mi. Najednou jsem všude kolem sebe viděla samé kuřáky - jak si potahují z cigarety, kouř se ladně vine kolem jejich hlavy - záviděla jsem jim.

Vydržela jsem přesně rok - rok 2008, který pro mne nebyl příliš šťastný, dokázala jsem bez cigarety vším projít, ale neustále jsem na ni myslela. V Centru jsem slyšela, že nejsem nekuřák, ale jen nekouřící kuřák, že nikdy nesmím zkusit zase jednu cigaretu, protože se senzory opět otevřou a budu zase kouřit jako dříve, ne-li více......Přibrala jsem 11 kilo a stal se ze mne nekouříci kuřák, co denně myslí na cigaretu.

Přesto jsem si po roce zapálila, bez komentáře - prostě blbka - a slova výše napsaná se potvrdila - zase kouřím a štve mne to. Děsně ! Tento příběh nemá dobrý konec - ale snad jen otevřený - ooo jeee jak já nesnáším v knihách a filmech špatné konce nebo i ty otevřené :-(((( . Ovšem na všem špatném se najde něco dobrého - pokusím se i nyní na závěr:

pokud jsem před rokem nevěděla, proč jsem vlastně přestala kouřit - nyní UŽ VÍM, PROČ CHCI PŘESTAT ZASE KOUŘIT !!!!!

Nyní vím, že se nic s tou cigaretou nevyřeší, že mi to vlastně smrdí, že neustále musím prát věci i oblečení, které není špinavé, ale prostě jen smrdí kouřem..... a že mi to ještě k tomu začalo lézt do peněz.... Takže se v nejbližší  době - o neee, kdo mi nyní určí ten den D, pokusím opět přestat kouřit - sama - bez pomoci léků a Centra - snad pak si toho budu dostatečně vážit a užívat si voňavého světa......