DÁŠA

Dáša, Dádí....kapitola sama pro sebe. Známe se od třetí třídy základní školy - to co jsme jako malé holky a v pubertě prováděly - dodnes děs pro matky a učitelky. Všichni kolem nás tenkrát by měli dostat medaile za nesmírnou trpělivost. Tímto se omlouváme našim matkám, které jsme málem dostaly do Bohnic, či Kateřinek - jak říkaly.:-) Prožily jsme spolu hodně - společné oslavy narozenin, výlety stopem kamkoliv, první pokusy s cigaretami, čundry, část mládí v telefonních budkách, první lásky, první zklamání, první neúspěchy i velké radosti a jistě mnoho prožijeme. Patří mi do života, do krásných let dětství a mládí, do současnosti i do budoucnosti. Mám ji i celou její rodinu moc ráda.