KAROLÍNA

Cesta k našemu přátelství byla dlouhá. Znám ji od prváku, ale tenkrát mi toto stvoření bylo nesympatické. Byla jiná než my a já tenkrát nepátrala proč. Po letech jsme jednou zůstaly sedět u jednoho stolu a já s údivem zjistila, jak je Kája milá, citlivá a chytrá. Od té doby jsme kamarádky a já se jí neustále v duchu i nahlas omlouvám, že jsem ji tenkrát přehlížela.

Kája je malý velký člověk. Nastavuje mi nevědomky zrcadlo, jaké bych měla mít hodnoty. Jsme tak odlišné, až jsme stejné. Miluji její humor, její nadhled, její názory a její velkou rodinu. Cítím se s ní bezpečně, hřejivá přítomnost člověka, který umí poslouchat. Někdy mám pocit, že právě k ní bych měla vždy běžet do náruče, když je mi špatně. Fascinují mne její úvahy a názory - jak to, že jsem to dřívě neviděla a nevěděla sama? Otevřela mi v mnohém oči.

Vzpomínám stále na její větu na téma výčitky svědomí:

"jediné výčitky, které mám jsou ty, že nemám žádné výčitky ! "

Odjížděla jsem tramvají - ona stála na zastávce a mávala mi a já se smála ještě několik stanic sama v tramvaji. Kája mi dokáže naladit do šťastného člověka, dokáže mne rozesmát a každá její věta je tak moc pravdivá, až si někdy říkám - jestli tedy opravdu existují andělé v lidech kolem nás - tak je to ona, stejně jako Michael, který voněl po sušenkách ...:-)