MARTINA

Když se řekne Martina, napadá mne: to je diagnóza. :-)))

Znám ji od prváku střední školy. Na pokoji s námi bydlela moc  hezká a zakřiknutá dívka s velkýma hnědýma očima. Teprve za pár let se z ní stala jako z první z nás dáma. Vždy perfektně nalíčená, oblečená, na podpatcích, jako první měla staršího přítele. Ze zakřiknuté holky se stala sympaticky sebevědomá žena. Někdy u ní mám pocit, že ji zná celá Praha. Neustále ji někdo zdraví, všichni po ní pokukují. Jak řekl můj syn, když mu bylo asi pět: ona je taková krásnááááá, taková barevná........"

Ano, to je Martina stále. Děti jí milují, muži vzdychají když ji zahlédnou a ona si kráčí světem stále šťastná a spokojená. Moc jí to přeji, protože vím jak je těžké dnes potkat spokojeného usměvavého člověka, jakým Martina je.