MILAN

Seznámili jsme se skoro před třiceti lety v Bulharsku - já tam byla s kamarádkama po maturitě, on s podnikem kde pracoval. Z mé strany to byla láska na první pohled, nebo lépe řečeno na první poslech. Jeho hlas mi připomínal něco milého a přitahovalo mne to. Byl to takový milý pokus "spolu chodit". Nešlo to - dnes již oba víme proč. Zůstal u mne v paměti jako ten milý kluk z vesnice na kterého jsem si ráda vzpomínala. Po mnoha letech mne našel a kontaktoval. Od té doby jsme v kontaktu a já jsem ráda, že jsem v něm našla opravdového kamaráda, takového toho bráchu, co mi dokáže říci i nepříjemné věci. Jednou nás spolu s Milanem viděla jedna známá a ta mi potom řekla: nejprve jsem zahlédla hezký pár - pak jsem viděla jakoby šli spolu dospělá dvojčata. Asi tak - jsme jako dvojčata, dokážu se vcítit do jeho pocitů a mám pocit, že i on ví jak a co cítím. Mám ho skutečně moc ráda a jsem ráda, že mne zase našel. Jsem ráda, že je, že mu můžu kdykoliv zavolat a on si vyslechne mne nářky i radosti. U tohoto člověka nelze správnými slovy popsat, co vše k němu cítím a snad to on ví a rozumí mi.

Já pùjdu dál - Helena Vondráèková